Chodský pes - od Malého Kosíře

Před časem se mi znovu dostal do ruky zajímavý článek s názvem FCI – Mezinárodní chovatelská strategie (viz níže). Po opětovném přečtení tohoto textu si tímto dovolím malé zamyšlení.

V jednom z bodů této chovatelské strategie je uvedeno: Výsledky vyšetření pozitivní či negativní u polygenetických nemocí, které se ukážou ve fenotypu, by měly být dostupné v otevřených registrech. Výsledky by měly sloužit jako pomoc při výběru a kombinaci chovných psů.

V současné době jsou na webu KPCHP zveřejňovány výsledky DKK, DLK, LTV, DM, Lokus, aj., které chovatelé při výběru chovného páru zohledňují. Jsou však i jiné a závažnější „neduhy“, o nichž by měli chovatelé být také informováni. Je skvělé, že se díky výzvám a diskusím na FB zvýšil počet vyplněných dotazníků zdraví. Stále však považuji za ne zcela neprůchodné, aby se z dobrovolnosti stala povinnost (a to nejen pro členy klubu). Jako člen klubu požívám jistých výhod (nižší poplatky svodů, bonitací, výstav, příspěvek na nepovinná vyšetření…), oproti nim by byla povinnost vyplnit dotazník zdraví jen maličkostí. A na to pak navazuje i to další, neméně důležité, a to přístup chovatelů k těmto informacím.

V dalším z bodů je uvedeno… Zachování či raději rozšíření genetické mnohočetnosti plemene, zabránit chovu na matadorech (pes, jenž je otcem nejméně 50 štěňat) a těžké příbuzenské plemenitbě. Jako zásadní doporučení: žádný pes by neměl mít víc potomků než 5 % z počtu štěňat v populaci plemene v průběhu periody 5 ti let.)

V letech 2019 až 2023 bylo dle webu KPCHP odchováno 2820 štěňat, v celkovém počtu 546 vrhů, což činí průměrně 5,2 štěňat na jeden vrh. Pro CHP tak dle doporučení FCI o 5 % potomků odpovídá 141 štěňat na psa.

V současné době platí nové opatření, že chovný pes může mít max. 5 krytí/vrhů v prvních dvou letech chovnosti, ale poté již neomezeně. (Tzn., že např. ve čtvrtém roce chovnosti může mít pes klidně i 8 a více vrhů za rok, jak se to již i stalo). Jednoduché počty… 5 vrhů po 5,2 štěňatech může dát za 9 let chovnosti psa (to je z kynologické praxe reálná doba využití chovného psa, tzn. od 2let do 11let věku) v průměru 234 štěňat a to je ten nižší výpočet… Doporučení FCI by však pro CHP odpovídalo, aby pes mohl mít maximálně 3 vrhy ročně. Tzn… 3 vrhy po 5,2 štěňatech dá za 9 let chovnosti psa v průměru 140 štěňat.  

Před rokem RNDr. Iva Stránská sestavila tabulku, kterou jsem letos aktualizoval pro období r. 2019 až r. 2023, Statistika vrhů – psi, viz níže. Z této tabulky jednoznačně vyplývá, že omezení na max. 3 vrhy ročně pro psa se týká jen průměrně 8 různých psů ročně, což jsou pouze marginální 3 % psů z celkového množství psů do 9let (kterých je již několik let podobný počet a to cca 250 psů). Těchto 8 psů má však neakceptovatelně vysoký podíl na celkovém počtu vrhů, a to na průměrně 37% vrhů ročně. Omezením „matadorského chovu“, snížením Wrightova koeficientu příbuznosti, nemožností opakovat stejné krytí by bylo dosaženo větší genetické variability a snížení výskytu zdravotních komplikací, ke kterému by zcela jistě přispělo i nesestavování chovného páru z pouze mladých jedinců.

V dalším z bodů této strategie je uvedeno: Zachování či raději rozšíření genetické mnohočetnosti plemene, zabránit chovu na matadorech (pes, jenž je otcem nejméně 50 štěňat) a těžké příbuzenské plemenitbě… a také dále… Výsledky z DNA testů by se měly používat k zabránění chovu na nemocných psech, ne nezbytně vymýtit nemoc. Základní pravidlo: chovný program by neměl vyloučit víc než 50 % z plemene.

Všimli jste si „zajímavé zvláštnosti“, která se nám tu „vyskytla“ od roku 2020 od zavedení pravidla na minimálně jednoho DM „čistého“ jedince v chovném páru (se kterým samozřejmě je nutno jen a pouze souhlasit)?

Předložím pár údajů/dat (které ale v oficiálních statistikách KPCHP nenajdete, musíte si je pracně „vytěžit“):

v roce 2018 se uplatnilo v chovu 50 psů – z nich bylo 28 DM „čistých“ a 22 DM „nečistých“

                                                                       což je 56%  ku   44%  v tom roce využitých psů

v roce 2019 se uplatnilo v chovu 55 psů – z nich bylo 32 DM „čistých“ a 23 DM „nečistých“

                                                                      což je 58%  ku   42%  v tom roce využitých psů

v roce 2020 se uplatnilo v chovu 49 psů – z nich bylo 32 DM „čistých“ a 17 DM „nečistých“

zde 2. srpna 2020 začíná platit nové opatření DM   což je 65%  ku   35%  v tom roce využitých psů

v roce 2021 se uplatnilo v chovu 54 psů – z nich bylo 42 DM „čistých“ a 12 DM „nečistých“

                                                                      což je 78%  ku   22%  v tom roce využitých psů

v roce 2022 se uplatnilo v chovu 65 psů – z nich bylo 50 DM „čistých“ a 15 DM „nečistých“

                                                                      což je 77%  ku   23%  v tom roce využitých psů

v roce 2023 se uplatnilo v chovu 53 psů – z nich bylo 40 DM „čistých“ a 13 DM „nečistých“

                                                                      což je 76%  ku   24%  v tom roce využitých psů

Vidíte to? Co to znamená? Před zavedením tohoto opatření byli využiti psi zhruba v poměru 6 ku 4 a po zavedení tohoto opatření je tento poměr již jen zhruba 8 ku 2 ve prospěch DM „čistého“ psa. Ale pozor, také to hlavně znamená, že pokud máme již několik let zhruba stejné množství chovných psů do 9 let (je jich stále cca 250) ve zhruba stále stejném poměru a to cca 105 psů DM „čistých“ ku cca 145 psům DM „nečistých“, tak v současné době pouze 1 z 10 DM „nečistých“ psů dostane reálnou šanci se v chovu CHP uplatnit…

Z výše uvedeného také plyne, že v našem současném chovném programu se z celkového počtu chovných psů za posledních 5let v chovu uplatnilo průměrně 55 psů ročně, což je pouhých 22 % z celkového počtu chovných psů. Smutné, že? Čím je pes např. DM přenašeč méně atraktivní? Neměla by DM negativní fena dát za dobu své chovnosti (alespoň na 2 z 5 vrhů) šanci i DM „nečistému“ psu? Když má na výběr ze značně větší množiny psů na rozdíl od DM „nečisté“ feny, která jinou možnost spojení, než s DM negativním psem nemá? Vždy si ale vhodného psa bez problému najde!

Při mnoha rozhovorech na toto téma nebo při sledování diskuze na FB, mě potěšily hlavně souhlasné příspěvky lidí s potřebnou erudicí. Dovolím si jmenovat alespoň paní MVDr. Evu Štercovou nebo pana MVDr. Milana Konopu a tímto jim i všem ostatním za odbornou pomoc a podporu děkuji.

Věřím, že se vše nakonec v dobré obrátí a brzy bude i náš klub a také naše normativy „kráčet“ v souladu s FCI – Mezinárodní chovatelskou strategií.

S pozdravem a přáním chovatelských úspěchů. Mgr. Pavel Koutný

FCI-Mezinárodní chovatelské strategie

1. Úvod

Cílem chovu psů je funkčně zdravý pes, se stavbou a mentalitou typickou plemeni. Psi, kteří mohou žít dlouho a šťastně, k užitku a radosti majitele a společnosti, jakož i psu samotnému.

Chovatelství se má provádět způsobem, který prosazuje zdraví a pohodu potomků, zrovna tak jako pohodu feny. Znalost, čestnost a spolupráce jak na národní tak mezinárodní úrovni je základem v chovu zdravých psů. Chovatelé by měli být upozorněni na důležitost v kombinaci psů, jakož i ve výběru jednotlivého psa pro chov.

Členové FCI a smluvní partneři by měli provádět výchovné programy pro chovatele nejlépe ročně. Výchova chovatelů se doporučuje více, než přísné chovatelské řízení a přísné požadavky v chovných programech, které lehce vyústí v zúženou genetickou rozmanitost plemene, jakož i vyloučení skvělých reprezentantů plemene a sníženou spolupráci s pečlivými chovateli.

Chovatelům a chovatelským klubům by měla být dodána odvaha spolupracovat s vědci v otázce zdraví, aby se předešlo kombinaci psů z linií, kde výsledkem bude nezdravé potomstvo.

Každý pes použitý v chovu nebo vyšetřovaný na dědičné vady musí mít identifikaci (čip nebo tetování). Chovatelé by měli brát standard plemene jako návod k zachování specifických znaků plemene, jakékoliv přehnanosti by se mělo zabránit.

2. Pouze funkčně a klinicky zdraví psi s pro plemeno typickými znaky mají být použiti v chovu, to znamená používat pouze psy, kteří netrpí vážnou nemocí nebo funkční vadou.

2.1 Pokud blízcí příbuzní psa trpí dědičnou nemocí nebo funkční vadou a bude použit v chovu, může být spojen pouze se psem z krevních linií s nízkým nebo žádným výskytem stejné nemoci nebo vady.

Pokud existuje DNA test pro nemoc/funkční vadu chovný pár by měl být testován, aby se zabránilo spojení dvou přenašečů (viz bod 5).

2.2 Mělo by být zabráněno kombinacím při krytí, které z dostupných informací zvyšují riziko vážných nemocí, funkčních vad či vady potomstva.

2.3 Pouze pes mající zdravý temperament typický pro plemeno by měl být použit v chovu. To znamená, používat psy, kteří nevykazují známky poruchy chování ve formě přílišné bázlivosti nebo agrese v nevyprovokovaných situacích, nebo situacích, které máme pro psa běžné.

3. Zachování či raději rozšíření genetické mnohočetnosti plemene, zabránit chovu na matadorech (pes, jenž je otcem nejméně 50 štěňat) a těžké příbuzenské plemenitbě.

Krytí mezi sourozenci, matkou a synem či otcem a dcerou by se nikdy nemělo uskutečnit. Jako zásadní doporučení: žádný pes by neměl mít víc potomků než 5 % z počtu štěňat v populaci plemene v průběhu periody 5 ti let. Velikost populace by měla být nahlížena nejen na národní ale také na mezinárodní úrovni, obzvláště u plemen s několika jedinci.

4. Výsledky vyšetření pozitivní či negativní u polygenetických nemocí, které se ukáží ve fenotypu by měly být dostupné v otevřených registrech. Výsledky by měly sloužit jako pomoc při výběru a kombinaci chovných psů.

4.1 Chovné hodnoty založené na výsledcích vyšetření by měly být počítačově zpracovány k usnadnění selekce chovných zvířat nejenom na základě objevení se ve fenotypu ale také podle naznačení genotypu. Jako hlavní pravidlo odhadování chovatelské hodnoty pro kombinaci je, že by měla být lepší než průměr pro plemeno.

4.2 Testování by mělo být doporučeno jen pro nemoci a plemena, kde nemoc má výrazný dopad na funkční zdraví psa.

5. Výsledky z DNA testů by se měly používat k zabránění chovu na nemocných psech, ne nezbytně vymýtit nemoc. Psi, kteří jsou přenašeči (heterozygoti) pro recesivně dědičné nemoci, mohou být kryti pouze psem, který prokazatelně nenese alelu pro stejnou nemoc.

6. Každý pes musí mít schopnost se pářit přirozeně. Umělou inseminaci nelze použít k překonání fyzických neschopností psa. Fena má být vyloučena z dalšího chovu, pokud nemůže přirozeně porodit díky anatomické vadě nebo zděděné inerci (chybí stahy) dělohy, nebo pokud není schopna pečovat o narozená štěňata díky mentalitě nebo zděděné agalakcii (neprodukuje mléko).

7. Zdravotní problémy, které nemohou být diagnostikovány pomocí DNA testu či vyšetřovacími postupy, mohou mít stejný dopad na plemeno při specifických chovatelských programech.

8. Základní pravidlo: chovný program by neměl vyloučit víc než 50 % z plemene, chovná základna by měla být vybírána z nejlepší poloviny populace plemene.

9. Výchova štěňat, korektní výživa, seznámení se s prostředím, stimulace matkou, chovatelem a ostatními k rozvinutí sociálního cítění a odpovědi musí být základem každého chovu.

(Více specifických detailů o zdravém chovu psů je uvedeno v FCI Mezinárodních chovatelských pravidlech a FCI stávajících řádech (čl. 12 - Pravidla chovatelské etiky. Přijato FCI chovatelskou komisí 23. května 2009)